Maggie travels around the world: Keep calm and love Switzerland

Grüezi!

To už uběhly zase 4 měsíce? :D Jak se tak dívám, tak jsem tu toho moc nenapsala. Za ty 4 měsíce se toho událo relativně dost. Začnu asi mým prvním odjezdem do Švýcarska v lednu, protože se mě na to dost lidí ptá.

Ve zkratce: nic nebylo tak, jak jsem si představovala. Děti na starost jsem měla dvě a byla to zlatíčka. Nicméně s paní domu to už bylo horší. Až na místě jsem se dozvěděla, že pracuje z domu a měla kancelář přímo naproti mého pokoje - první podmínka, kterou jsem si dala - aby nepracovali rodiče z domu. Takže mě neustále úkolovala. Pracovní doba absolutně žádná, roli matky jsem dělala spíš já, žádné osobní volno a poslední tečkou bylo, když mě začal obtěžoval otec matky... V tu chvíli jsem měla sbaleno a čekala na vlak domů. Taková je má první špatná zkušenost... Popravdě jsem se hrozně těšila po tom týdnu domů, ale zároveň mi přišlo líto, že odjíždím, protože když jednou navštívíte Švýcarsko, okamžitě se do něj zamilujete.

Když se řekne Švýcarsko, představím si namalovaný obraz od neznámého malíře s okolní přírodou, lučními květy a čerstvým vzduchem, který z něj přímo dýchá. Za tu krátkou dobu jsem dokázala poznat, jací jsou Švýcaři puntičkáři. Je až neuvěřitelné, jak dbají na to, aby všechno bylo perfektní. Všude, kde projdete, je čisto. Po mém příjezdu domů jsem pár dní s nikým nemluvila a uzavřela se do sebe. Byla jsem smutná z toho, že všechny mé představy se najednou rozpadly jako dům z kostek. Postupně to odeznívalo a já narazila na novou nabídku pracovat ve Švýcarsku jako au-pair. Tentokrát jsem ale byla opatrnější a dávala si pozor. Byla jsem v kontaktu s jejich nynější au-pair Silvou, která byla také z Česka. Zrovna sedím u stolu, popíjím čaj a píši tento článek z pokoje, který se stane na příštích x měsíců mým novým domovem. Bydlím v Rüti (40min. od Zürichu). Mám na starosti kluka (4) a fenku německého ovčáka. Celý týden jsem tu byla se Silvou, která mi všechno ukázala, což jsem velmi ocenila. Rodiče jsou super a já se tu vážně cítím jako člen rodiny. Není problém za nimi kdykoliv přijít a domluvit se na čemkoliv. Včera jsem měla jakoby svůj první pracovní den, kdy se Silva zavřela v pokoji a já zkusila být s malým sama. Sil není jako ostatní děti. Je neuvěřitelně chytrý a rád o všem diskutuje. Ve svých čtyřech letech mluví plynule anglicky, holandsky a německy! Je docela líný a nemá rád chození, takže je vždycky boj dostat ho ven. :D Malý si špatně zvyká na nové lidi, takže mi bylo hned na začátku sděleno, že mě bude asi posílat domů. Poslal mě zatím jen 2x, ale pak jsem dostala dokonce kytičku. Uvidíme, jaký bude příští týden. Popravdě mám trochu obavy, jestli to bude probíhat hladce. Nejhorší je asi má jazyková bariéra, protože nemůžu okamžitě reagovat v angličtině (jsem v anglicky mluvící rodině). Chci navštěvovat anglický kurz, tak snad je to jen otázka času, kdy se rozmluvím.

Foto z vlaku - Bergeeee!