Dnešní článek nebude o cestování ani nových zážitcích ze Švýcarska. Bude to spíš taková úvaha, která mě dnes donutila se zamyslet. Celé čtyři roky jsem na gymnáziu poslouchala od starších (a zkušenějších), ať si je užiji, protože mi to bude chybět. Každému jsem se za ten názor vysmála, protože dospělí toho nakecají občas až moc, že ano. :D Dnes můžu říci, že měli pravdu... Byly to krásné roky a hned bych je vrátila... Žádné starosti, zodpovědnost, po škole hodit batoh do kouta, o víkendech objíždět párty v okolí... V dětství si přejeme být dospělí a poté bychom se rádi vrátili do toho bezstarostného dětství. Škoda, že si určité věci uvědomíme příliš pozdě. Nicméně jisté výhody to má. Je neuvěřitelné, jak se lidská mysl neustále utváří a já jsem ráda, že jsem z určitých blbostí vyrostla.
Jakmile jsem v březnu oslavila mé narozeniny a najednou uviděla to číslo - 20, prohlásila jsem, že dvacítka je hrozný věk a chci mít zase 15! Všichni dospělí se smáli a záviděli, protože by z fleku měnili.
Dnes mi má HM řekla, že by si přála být jako já. Mladá, moudrá a zručná v kuchyni (abyste si nemysleli, to se nechlubím, jen opakuji její slova). A já se začínám na můj věk najednou dívat trochu jinak...
Tento věk není jenom čas na nezávaznou zábavu. Roky mezi dvacítkou a třicítkou jsou důležitý okamžik, který v životě nastává jen jednou. Osmdesát procent nejdůležitějších věcí v životě se vám přihodí, než vám je pětatřicet. Osmdesát procent! Během prvních deseti let vaší kariéry máte největší šanci na zvýšení platu. Více než polovina lidí do třiceti potká svého budoucího životního partnera. Dělejte si v tomto věku, co chcete, ale faktem zůstává, že dekáda od dvaceti do třiceti definuje celý váš život. Vaše osobnost se v té době může změnit víc než za celý následující život, kvůli tomu, jak se angažujete v nových dospělých rolích. Váš mozek po dvacítce vbíhá do cílové rovinky svého růstu. Právě v této chvíli se rozhoduje o tom, kým budete po zbytek svého života.
Pokud je vám dvacet a něco a pořád si říkáte: ,,Až budu velká...", je na čase začít přemýšlet o tom, jak si vytvořit život, po kterém toužíte. Právě teď. Za deset let už bude řada rozhodnutí za vámi a vaše možnosti budou omezenější.
Berte svá dvacátá léta vážně. Nastartovat kariéru v konkrétním oboru nebo najít si práci v zahraničí jsou vážná rozhodnutí, která byste možná učinila později, ale právě teď jsou pro vás snadnější, dokud nejste vdaná a nemáte hypotéku. Možná to vypadá málo cool, ale právě tyhle střípky ,,kapitálu vaší identity" později zaručí, že budete zajímavá a nezapomenutelná. Kapitál identity je platidlo, za které na dospělém trhu budete ,,nakupovat" pracovní i jiné příležitosti. Ano, je pravda, že čerství absolventi škol to na současném pracovním trhu nemají lehké, ale sbírejte zkušenosti, jak to jen jde. Až se ekonomika obrátí k lepšímu, budete připravena na svou šanci.
Co bych ještě podotkla je, abyste se obklopovali stále novými lidmi. Říká se, že rodinu si vybírat nemůžeme, ale přátele ano. To je možná pravda v dětství a dospívání, ale svou rodinu si už brzy vybírat budete - až si zvolíte životního partnera. Až se na vašem Facebooku začnou objevovat svatební oznámení vašich přátel, ten kluk, se kterým jste možná ani nechtěla zůstat natrvalo, najednou přestane vypadat jako úplný loser. Pamatujete na dětskou hru se židlemi, kdy máte vždy o jednu židli méně? Běháte okolo židlí postavených do kroužku a skvěle se bavíte. Najednou někdo dá znamení a všichni se musí posadit. Právě tohle je skvělý příklad. Nebudete chtít zůstat jediná, kdo zůstane stát, a tak si vezmete svého muže jen proto, že byl tou nejbližší židlí, když vám bylo třicet.
Použijte svá dvacátá léta k tomu, abyste si ujasnila, co od vztahu chcete. Nikdy není příliš brzy mít v lásce i práci velké ambice. Abychom dokázali velké věci, potřebujeme mít plán, ne spoustu času. A toho času zas tolik není... Proto chytněte příležitost za pačesy a začnete svůj plán uskutečňovat ještě dnes. A to nejdůležitější na závěr: Užívejte si každý okamžik, protože je jedinečný a neopakovatelný!
Hezké úterý všem!
Markét
Žádné komentáře:
Okomentovat